Děkujeme všem dárcům
za finanční prostředky pro
občany vytopených srbských
měst Obrenovac a Krupanj.
Bylo vybráno přes 27 000 Kč.
Za ně jsme pořídili
polštáře a přikrývky
pro nejchudší z vyplavených.
Děkujeme i za dar školních brašen.
Zde si můžete prohlédnout foto
z předávní vašich darů.
Ještě jednou díky za vaši štědrost.



Právě připojeni - hostů: 350 

DOPORUČENÉ KNIHY

Alexander DORIN

SREBRENICA





Právě (19.12.2013) vyšla výborná kniha.

Alexander Dorin, Švýcar s jihoslovanskými kořeny, odhaluje snad největší mediální a politický podvod, který byl na nás dosud spáchán. Českému čtenáři přináší mnoho otřesných faktů a dosud chybějících informací. Kniha zároveň nepřímo ukazuje na hanebnou úroveň české mediální scény. Její čtení nedoporučujeme zarytým pravdoláskařům. Mohla by u nich vyvolat silnou depresi či infarkt.

Po přečtení se budete na svět dívat docela jinak.

Cena: 330 Kč + poštovné+balné



Objednávky na:

http://www.amabilis.cz/botanika/eshop/0/0/5/125-SREBRENICA




DOPORUČENÁ KNIHA:



Prof. Dr. Rajko Doleček

Necenzurované obrazy II.





Kniha plná faktů z nedávné historie Evropy, jejichž zveřejnění se mnohým mocným dnešního světa nelíbí. Ukazuje na pravé viníky posledních balkánských válek a krvavého rozpadu Jugoslávie. Čtení této knížky vás nenechá lhostejnými.




  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
Američané hledají pravdu (3): Clinton objednal oběti Email

Pátek, 5. srpna 2011

Podle profesora Edwarda Hermana, spoluautora knihy "Masakr ve Srebrenici" tvrzení o hrůzném masakru ve Srebrenici velmi vyhovovalo Clintonově vládě, vůdcům bosenských muslimů ale i chorvatským úřadům, které potřebovaly odvést pozornost od devastující etnické čistky Srbů v západní Slavonii.

Herman Tvrdí, že Clintonovi úředníci spěchali na místo činu ve Srebrenici, aby objevili masakr, stejně jako to udělal v Račaku na Kosovu americký diplomat William Walker, aby tak mohl být spuštěn zásah NATO.

"Mnozí muslimští úředníci prohlašovali, že jejich vůdce Alija Izetbegovič řekl, že prezident Clinton mu oznámil, že Amerika zasáhne pouze v tom případě, kdyby Srbové ve Srebrenici zabili aspoň 5000 lidí.“

Ústup bosenských muslimů ze Srebrenice před 11. červencem 1995, kteří byli mnohem početnější než srbští útočníci, zajistil, že počet mrtvých překročil hranici stanovenou prezidentem Clintonem, přičemž lidské ztráty byly považovány za nezbytnou oběť v zájmu dosažení vyššího cíle, říká Herman.

Osm mýtů o Srbech

Edward Herman uvádí hlavní mýty, které pomohly médiím zkreslit historii na Balkáně.

První mýtus: "Síly NATO se chovaly nedbale, když zasáhly do střetů pozdě, dlouho po srbských zločinech". Tady se ignoruje několik skutečností, mezi nimi především následující: "Západní mocnosti a především Amerika se obvykle stavěly proti mírovému řešení konfliktů na tomto území a vybízely bosenské muslimy a kosovské Albánce, aby zabránili dohodě a aby udělali všechno pro to, aby vyvolali zásah NATO ve svůj prospěch.

Druhý mýtus: Srbové byli nejen prvními, kteří se dopouštěli etnických čistek, ale byli skoro jedinými viníky. „Naopak, první velké etnické čištění se odehrálo v Chorvatsku, v květnu a září 1991 v Zadaru a Gospići.“

V Zadaru chorvatský dav zničil 119 srbských obchodů a domů a 120 srbských civilistů bylo zabito o pár měsíců později v Gospići.

V srpnu roku 1995 spáchaly největší etnickou čistku během jugoslávských válek chorvatské jednotky, když vyhnaly Srby z Krajiny.

Etnické čistky v Bosně byly "oko za oko, zub za zub" mezi bosenskými Muslimy, Chorvaty a bosenskými Srby v období od roku 1991 až do Daytonské dohody v roce 1995.“

Třetí mýtus: Války za vytvoření Velkého Srbska. Srbský prezident Slobodan Miloševič, jak vysvětluje Herman, činil právě naopak. Podporoval nebo podepsal řadu dohod, jako na Brionech, v Lisabonu, Vance-Owenův plán, Owen-Stoltenbergův plán, Evropský akční plán, Plán kontaktní skupiny a nakonec i Daytonskou dohodu (listopad 1995)."Žádná z těchto smluv nestanoví, aby všichni Srbové byli v jednom státě. Odmítl hájit Srby v Západní Slavonii a Krajině, když se stali obětí etnických čistek v Chorvatsku v květnu a srpnu 1995. Souhlasil s oficiálním snížením (zmenšením) na Svazovou republiku Jugoslávie, čímž ve skutečnosti Srby v Chorvatsku a v Bosně ponechal jejich osudu, mimo jakékoli "Velké Srbsko."

Čtvrtý mýtus: Miloševič byl ultranacionalistou, který ve svých proslavených vystoupeních v roce 1987 a v roce 1989 naléhavě vyzval Srby k útoku a etnickému čistění, aby vytvořil Velké Srbsko. Ale v projevech nebyly žádné takové výzvy, zjistil Herman a říká:

"V dramatické ilustraci vytváření mýtu Francisco Gil-White ukázal, že BBC odvysílala původní proslovy, které ale postrádají jakékoliv volání Srbů do zbraně. V té době zaznamenala BBC úsilí (Miloševiče) pro úplnou rovnost všech národů v rámci Jugoslávie. Ale do roku 1999 a 2001, kdy protisrbská linie byla již pevně zafixována, BBC tvrdila o přípravách na ´novou bitvu´ a tvrzení o odmítnutí ´ztratit kontrolu nad Kosovem´, které nelze nalézt ani v přepisech projevů v BBC.“

Pátý mýtus: Srbové v roce 1992 nemilosrdně ostřelovali sarajevské civilisty. ("masakr ve frontě na chleba") v roce 1994. (Markale neboli "masakr na tržišti“) a ("druhý masakr na tržišti“) v roce 1995.

"Tyto masakry byly velmi dobře naplánovány, aby ovlivnily důležitá rozhodnutí NATO a OSN, aby se tvrději zasáhlo ve prospěch bosenských Muslimů. Mnozí představitelé OSN a vyšší západní vojenští činitelé tvrdili, že existují pádné důkazy, že ve všech třech případech akce plánovali a také provedli samotní bosenští muslimové.

Důstojník americké armády John Sray, který byl v Bosně přímo na místě během těchto a dalších případů, navrhl, že tyto incidenty a pravděpodobný tichý souhlas vůdců bosenských muslimů si zaslouží důkladné vyšetřování Mezinárodního tribunálu pro válečné zločiny. Vyšetřování nebylo nikdy zahájeno ...

Šestý mýtus: pouze Srbové zřizovali zajatecké tábory. "Slavná fotografie Fikreta Aliće, zajatce z Trnopolje, která ho ukazuje vychrtlého za plotem srbského koncentračního tábora, se ukázala jako mediální podvod. Alić byl v tranzitním táboře, byl nemocný a nijak se nepodobal dalším v tomto táboře. Brzy odešel do Skandinávie.“

A co je nejdůležitější, plot, který se objevil na televizních záběrech a fotografií obklopuje novináře a fotografy, a ne skupinu bosenských muslimům, kterou natáčeli. Tento podvod byl velmi úspěšným propagandistickým úderem tvůrců války a jejich mediálních pomocníků."

Bernard Kouchner, bývalý šéf organizace Lékaři bez hranic a pozdější ministr zahraničních věcí v Sarkozyho vládě později řekl, že navštívil Aliju Izetbegoviće, když umíral v roce 2003 v nemocnici.

"Podle Kouchnera, Izetbegović řekl jemu a (Richardu) Holbrookovi, že neexistovaly žádné vyhlazovací tábory, i když se v těch místech děly hrůzy, a dodal, že on věřil, že by takové odhalení mohlo uspíšit bombardování (bosenských Srbů)."

Sedmý mýtus: na mírové konferenci v Rambuilles v roce 1999 Milošević a Srbové opustili rozhovory o Kosovu a tak NATO bylo přinuceno Jugoslávii bombardovat.

"Existují pádné důkazy, že Clintonova administrativa a NATO dokončily všechny přípravy na útok a vynaložily obrovskou energii, aby UÇK podepsala dohodu, která, mimo jiné, byla pro Jugoslávii (podle vysokého úředníka americké vlády) ´nepřijatelná´, protože by dovolila obsazení celé země vojsky NATO. Touto taktikou, podle stejného zdroje, dosáhli zastavení rozhovorů, protože "Srbové potřebovali trochu zbombardovat, aby přišli k rozumu." */

Kosovo, ráj pro zločince.

Osmý mýtus: bombardování letouny NATO byla odpověď na etnické čištění prováděné Srby a jako prostředek odvrácení plánované genocidy (Operace podkova).Ve skutečnosti, uvádí Herman, srbská brutalita na Kosovu byla projevem občanské války a odpovědí na záměrné provokace, kterými chtěla UÇK vyvolat bombardování ze strany NATO, přičemž Clintonova administrativa s provokacemi UÇK pomáhala.

„Neexistoval žádný pokus o genocidu, ale masový útěk před bombardováním NATO a před násilím v zemi. Od konce války bylo nalezeno 4000 těl a navzdory do té doby nevídanému forenznímu vyšetřování, Mezinárodní výbor Červeného kříže ve své zprávě z roku 2009 uvádí seznam 1869 nezvěstných osob, po kterých se dosud pátrá, což dohromady dělá 6000 mrtvých, i když oficiální číslo je stále 11.000.“

„Pět let po skončení války zůstalo srbské obyvatelstvo izolované, soustředěné do chráněných enkláv, bez možnosti zaměstnání, chodit do škol nebo cestovat bez ozbrojené ochrany,“ končí Edvard Herman."Kosovo je útočištěm zločinců a středisko obchodu s drogami a lidmi. UÇK měla dlouho vazby a přijímala přímou pomoc od Al-Káidy, pomohla povstání v Makedonii a nadále bojuje za svůj cíl ´Velkou Albánii´. Před tím vším Západ zavírá oči, při čemž jsou občas slyšet prohlášení a obecně přijaté story o úspěšnosti celého zásahu.“

Efektivní zabijáci

Do Bosny, za pomoci Clintonovy administrativy, Saúdské Arábie a Pákistánu, přišlo více než 4000 mudžahedínů, řekl Edward Herman a vysvětluje:"Oni byli efektivní zabijáci. Spolu s dalšími muslimskými polovojenskými i regulérními silami zpustošily stovky srbských vesnic s tisíci zabitými. V médiích jsou mezitím etnické čistky v Bosně prezentovány jako jednostranná záležitost s genocidním záměrem, i když šlo o boj o kontrolu nad územím.“

Humanitární komedie

Ministerstvo zahraničí USA obvinilo Srby ze zabití 500.000 lidí, což opět ukazuje na tendenci ke zvětšení zločinů vybraného terče, vysvětluje Edward Herman."Bombardování NATO umožnilo bezpečný návrat kosovských Albánců, ale také jako první způsobilo jejich masový exodus - tak jsme došli až na úroveň komedie, v níž se ´humanitární válka´ ospravedlňuje údajným úspěchem při řešení humanitární krize, kterou sama vyvolala.“

*/ podle více zahraničních pramenů tímto vysokým vládním úředníkem nebyl nikdo jiný než Madeleine Korbelová Albrightová

Pramen:http://www.vesti-online.com/Vesti/Tema-dana/153389/Amerikanci-traze-istinu-3-Klinton-narucio-zrtve

Přeložil: Václav Dvořák